Recenze: Neopouštěj mě- Kazuo Ishiguro

4. prosince 2015 v 14:56 | Bookeaterka |  Knižní recenze
Autor: Kazuo Ishiguro
Název originálu: Never Let Me Go
Rok vydání: 2007
Rok vydání originálu: 2005
Počet stran: 272
Nakladatelství: BB art
Překlad: Gisela Kubrichtová
Vyprávění: Ich forma

Kathy H. je jednatřicetiletá opatrovnice dárců orgánů, která se před koncem své pečovatelské kariéry rozpomíná na své bezstarostné dětství v internátní škole Hailsham, školu opředenou množstvím tajemství. Myšlenkami se vrací ke svým kamarádům a vychovatelkám. Jenomže něco je špatně. Všichni studenti jsou celou dobu na něco připravováni. Ale co to je? A proč je pro školu tak důležité zrovna umění a kreativita?

Kazuo Ishiguro je v současnosti populární britský spisovatel a scénárista japonského původu. Přestože se narodil v Japonsku, se svou rodinou se v šesti letech přestěhoval do Velké Británie, jeho prvním jazykem je tedy angličtina. Na kontě má několik povídek a sedm románů (Soumrak dne, Když jsme byli sirotci,…). Jeho díla bývají inspirována minulostí, objevují se v nich reálné historické osobnosti, jsou psaná v první osobě formou vzpomínek nebo deníkových záznamů. Za svou práci byl také mnohokrát odměněn.


K této knize jsem se dostala úplně náhodou, když jsem v sobotu večer neměla do čeho píchnout a projížděla si filmografii velkého oblíbence mé kamarádky Andrewa Garfielda. Never Let Me Go stálo na nedlouhém seznamu mně neznámých děl a já s pomyšlením na další tuctovou romantiku, rozklikla odkaz. Anotace byla vskutku nicneříkající, a tak jediné, co mně zaujalo, bylo sdělení, že se jedná o zfilmovanou knihu od Kazua Ishigura. Nebyla bych to já, kdybych si knihu bleskurychle nenašla s pomocí strýčka Googla, a tak jsem během několika sekund pročítala komentáře na jedné straně plné nadšení a vřelých doporučení, na druhé naprostého nepochopení. Neodolala jsem, chtěla jsem vědět, jak budu reagovat já sama a bez dalšího pídění po informacích, jsem se během několika dní pouštěla do čtení. Téměř vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu a jsem za to opravdu moc vděčná. Brzy mi došlo, že právě to velké tajemství a nevědomost nutí čtenáře hltat jednu stránku za druhou a s čím dál větším ohromením pokračovat dál a dál až do úplného konce.

Nechtěla bych nikomu zkazit požitek ze čtení, tak se pro jistotu zaměřím spíše na styl psaní a své dojmy. Neopouštěj mě je příběh zasazený do alternativní minulosti, psaný v první osobě. Ačkoliv se názory čtenářů liší, já osobně jsem ve vypravování našla pár znaků typických pro japonskou literaturu a to hlavně rozvětvenost. Hlavní hrdinka Kathy H. vypráví o svém dětství, putuje od jedné vzpomínky ke druhé. Někdy už jsem ani nevěděla, jak se k dané události dostala a proč ji tak důkladně rozebírá. Končit se čtením v půlce kapitoly opravdu nebyl dobrý nápad. :D Čtenáři na mysl přichází mnoho otázek. Na některé nedostane odpověď bohužel ani na konci, ale přinutí ho to přemýšlet o mnohem důležitějších věcech, než je samotná kniha a její zápletka. A tuto vlastnost by podle mého názoru měla každá dobrá kniha rozhodně mít.


Navzdory hlubším myšlenkám je ale kniha psaná velmi jednoduchou formou jazyka (anglický originál bych se nebála doporučit začínajícím čtenářům). V souvislosti s tímto mi ale vadila nespisovná čeština v přímé řeči s typickým středočeským nářečím. Přestože i já některá slovíčka běžně používám, v knihách mi tyto výrazy pořádně lezou na nervy…


Je zvláštní, že se autor až na pár výjimek úplně vyvaroval vnějším popisům postav, ale mně to vůbec nevadilo, mívám tendenci představovat si vzhled sama. Zaměřuje se hlavně na charakterové vlastnosti, zejména tří nejdůležitějších postav- skromné vypravěčky, její nejlepší kamarádky, panovačné a chlubivé Ruth a nepochopeného, trochu zakřiknutého Tommyho, kterého jsem si skutečně oblíbila. Osobně mně Ruth přišla dost otravná, je to ten typ kamarádky, kterou bych já sama nikdy nesnesla a nejspíš bych ji každou chvíli něčím praštila, aby zmlkla, ale její výkyvy nálad a přetvářky dodávaly knize potřebnou šťávu.


Samotný děj je pochmurný, místy depresivní, v žádném případě se nejedná o veselé čtení. Podobně jako Kathy dostávala celé dětství různá vodítka od svých vychovatelek, kudy se její život bude ubírat, nám nechává autor malé nápovědy, čtenáře tak závěr nakonec ani nepřekvapí, přesto je to ale opravdu silný příběh a já knihu určitě doporučuji. Připouštím však, že to rozhodně není čtení pro každého.


Nakonec jak můžete z úvodu vyčíst, podle knihy je natočený i stejnojmenný film. Jako představitelka Ruth se objevuje úžasná Keira Knightley a Tommyho si zahrál zmiňovaný Andrew Garfield. Narodíl od předlohy mi film přišel trochu bezduchý a postrádal jakési to kouzlo. Nehledě na to, že bez znalosti knihy bych byla pravděpodobně dost zmatená. K mému zklamání navíc byly některé klíčové scénky pozměněné nebo úplně vynechané. Přesto stojí za zhlédnutí. Jen bych nejprve sáhla po knize. :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 4. prosince 2015 v 18:45 | Reagovat

To je velmi správná filozofie. Nejprve  kniha a pak film, protože film, jako takový, nemůže obsáhnou všechny detailní nálady a situace. Jinak, mám ráda romány vyjádřené Ich formou. Napsala jsi skvělou, brilantní recenzi.
A děkuji ti za znamenitý a vtipný komentář, která mě velice potěšil a nadšeně rozveselil. ☼☼☼

2 Infinity Infinity | Web | 5. prosince 2015 v 0:43 | Reagovat

Wow, jsi dokonalá pisatelka recenzí, protože tahle recenze mě na knihu naprosto nalákala. Už si ji chci přečíst delší dobu a určitě to, co nejdřív uskutečním, díky tvé dokonalé recenzi! :-)
Film jsem už viděla dávno a pamatuji si, jak mě emociálně vyždímal.

3 PandaGirl PandaGirl | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 11:04 | Reagovat

Asi si připisuji na seznam další knihu, která by stála za přečtení. Sice to není úplně můj styl, ale poslední dobou se ráda pouštím do knižních experimentů. Takže se stalo docela běžné, že čtu něco úplně mimo můj žánr.
Moc děkuji za recenzi i navnadění. Asi se po knize mrknu :-)

4 Charlyn Charlyn | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 19:56 | Reagovat

Nazdárek, hlásím se zpátky mezi živými! :D
Já jsem nedávno viděla film, který mě moc nenadchl, ale nějak jsem úplně přehlédla, že je Neopouštěj mě natočené podle knížky. Nicméně na knížku jsi mě nalákala, přidávám ji do mého předlouhého seznamu :-D

5 Smajlík Smajlík | Web | 3. ledna 2016 v 10:15 | Reagovat

Skvelá recenzia! Takú som už dlho nečítala, to treba uznať.
Kniha ma vskutku zaujala a pri tvojej recenzii som si spomenula na jednu, ktorú som síce nečítala, ale nachádza sa v našej domácej knižnici a možno jedného dňa sa k nej predsa len dostanem.
Ak si aj knihu prečítam, film si pravdepodobne nepozriem. Nie že by som bola ten typ, čo si filmy vyberá podľa toho, aký herci tam hrajú, ale keď som videla Keiru, hovorím si, radšej nie ako áno. Túto herečku totižto dvakrát nemusím.

6 Em Em | Web | 4. ledna 2016 v 19:31 | Reagovat

Jedna z knih, které máme zadané na seminář z angličtiny :)
tvoje recenze mě na ni docela nalákala. taky ráda zkouším knihy,na které mají lidé rozporuplné názory. a je jenom plus, že se dá dobře zvládnout v originále

7 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 5. ledna 2016 v 15:09 | Reagovat

[2]: Jestli se ti líbil film, řekla bych, že budeš spokojená i s knihou, ale radši ti nic neslibuju, poslední dobou zjišťuji, že na filmy, které čtu hned po přečtení knižní předlohy, reaguju přehnaně negativně, tak snad to tak nemáš jen obráceně. :D Jinak děkuji za pochvalu, tvůj komentář mě vždy potěší. :-)

[3]: Alespoň za zkoušku nic nedáš. :-) Jsem ráda, že tě má recenze zaujala.

[4]: Až (nebo možná trochu vhodnější bude pokud :D) se někdy na Neopouštěj mě vrhneš, určitě mi dej vědět, co na to říkáš. A omlouvám se, že jsem tvůj už tak nekonečný seznam neúmyslně prodloužila. :-D

[6]: Jak jsem psala, určitě doporučuji. Já jsem ji původně také chtěla číst v angličtině, ale pak jsem usoudila, že jako prvotina nebude úplně nejlepší... :D
Každopádně máš určitě pravdu, mezi náročnou četbu bych ji nezařadila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla."