Recenze: Dítě číslo 44- Tom Rob Smith

12. ledna 2016 v 20:00 | Bookeaterka |  Knižní recenze
Autor: Tom Rob Smith
Název originálu: Child 44
Rok vydání: 2009
Rok vydání originálu: 2008
Počet stran: 384
Nakladatelství: Knižní klub
Série: Lev Děmidov (1. díl)
Překlad: Josef Hanzlík
Vyprávění: Er forma
Anotace: Když strach dokáže umlčet celý národ, alespoň jeden člověk musí vyslovit pravdu... Sovětský svaz, rok 1953. Stalinův železný stisk neustále sílí. Brutální praktiky ministerstva státní bezpečnosti (MGB) nejsou žádným tajemstvím. Režim dokonce občanům přikazuje věřit, že socialistické společnosti se podařilo zcela vymýtit zločinnost. Když se u železniční trati v Moskvě najde mrtvola malého chlapce, zaskočí příslušníka MGB Lva Děmidova - válečného hrdinu, upřímně oddaného režimu - tvrzení příbuzných oběti, že šlo o vraždu. Lev splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se jeho život převrátí naruby. Lva degradují a s manželkou Raisou, podezřelou ze špionáže, pošlou do zapadlého města na Urale. Ke svému překvapení Lev zjistí, že k vraždám dětí dochází i tam. Manželé si dobře uvědomují, že později je čeká mnohem tvrdší trest než pouhé vyhnanství. Snad právě proto se rozhodnou riskovat život a pátrat po vrahovi na vlastní pěst.

Hned ze začátku bych chtěla upřímně poděkovat Charlyn, blogerce, díky jejíž recenzi (tady) jsem se dozvěděla o této jedinečné knize, protože bez nadsázky mohu říci, že bez ní bych do ruky nic podobného zaručeně nevzala, alespoň tedy doposud… :)

Tom Rob Smith (1979) je britský spisovatel a scénárista. Studoval na Univerzitě v Cambridgi a zúčastnil se také ročního kurzu tvůrčího psaní v Itálii. Jeho nejznámější knihou je právě Dítě číslo 44, na které volně navazují další dva romány Utajovaný projev a Agent 6. V roce 2008 Dítě číslo 44 vyhrálo cenu za nejlepší thriller roku a ve stejném roce byl Smith dokonce nominován na Man Bookerovu cenu.

Dítě číslo 44 mě opravdu chytlo od samého začátku, přestože je rozjezd trochu pomalejší. Samou zvědavostí jsem se do čtení pustila dříve, než jsem měla původně v plánu a dalo mi opravdu zabrat, abych svůj pomyslný seznam nepřekopala a u knihy nezůstala. Předem musím upozornit, že se rozhodně nejedná o čtivo pro každého, místy si autor neodpustil doopravdy nechutné detaily a jelikož se jedná o částečně fiktivní román inspirovaný skutečnými událostmi, ne každému to může být příjemné. T.R.Smith nic nezlehčoval a popisoval věci takové, jaké jsou. V doslovu se člověk může dočíst, že si i mnohé nastudoval a jeho dílo tak působí až neuvěřitelně realisticky. Nejedná se tedy jen o strhující detektivní román, ale i ukázku hrůz diktatury Sovětského svazu. Pro mě osobně to tak byla částečně i nenucená lekce historie, ale upřímně mě ještě doteď z některých faktů mrazí. Navzdory tomu však v knize nechybí ani romantická zápletka.

Jak už jsem naznačila, autor z velké části čerpal ze skutečností, které se doopravdy staly. Vzorem pro vraha mu byl Andrej Čikatilo, známý sovětský sériový vrah a kanibal osmdesátých let minulého století, kterému je připisováno nejméně 53 vražd dětí a žen. Myslím, že by mi dost pomohlo, kdybych se to nikdy nedozvěděla, na klidném spaní mi to vážně nepřidalo. :D

Smith si mě touto knihou ale opravdu získal, což jsem určitě nečekala, jelikož se nejedná o mnou vyhledávaný žánr, a jsem si jistá, že si od něj ještě přečtu alespoň druhý díl Utajovaný projev. Jeho styl psaní mi, jak se říká, sednul. Ačkoli nešetřil s popisy okolí, nenudila jsem se. Dokonce i jednotlivé charaktery nepůsobí vůbec uměle, čtenář se dozvídá o jejich minulosti, autor šel zejména u hlavní postavy Lva opravdu do hloubky. Jejich rozhodnutí jsou tak pěkně opodstatněná. Celá zápletka je navíc dost promyšlená a závěr naprosto dechberoucí, ačkoli jsem konec čekala trochu drsnější, počítám, že si autor nechal nějaké ty hrůzy do dalších dílů.

Podle knižní předlohy byl minulý rok natočen i stejnojmenný film v hlavní roli s Tomem Hardym (Temný rytíř povstal, Počátek,…), Noomi Rapace (Muži, kteří nenávidí ženy) jako jeho manželkou a Gary Oldmanem (Drákula, Jeden musí z kola ven), který si střihl roli generála Něstěrova. Film se mimo jiné točil i v České republice, zejména v Praze a místy se na plátně objevují i čeští herci. Co mě, ale překvapilo je, že v Rusku bylo jeho promítání zakázané. Já osobně jsem zpočátku váhala, jestli si ho mám vůbec pustit, obávala jsem se drastických záběrů, nakonec jsem přeci jenom neodolala. Trochu nešťastně jsem vsadila na český dabing, jinak jsem byla ale spokojená a napětím jsem ani nedutala. Tak pokud se vám nechce trápit s necelými 400 stranami, je to skvělý způsob, jak zabít 2 hodiny volného času. :)

Začíná se už cítit trochu trapně za ta všechna nadprůměrná hodnocení, ale ani teď tomu nebude jinak. Nelituju, že jsem zkusila něco nového a dávám 4,5 hvězdičky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlyn Charlyn | E-mail | Web | 15. ledna 2016 v 20:14 | Reagovat

Jéé, to jsem ráda, že se ti Dítě číslo 44 tak líbilo :-) Za chvíli budeš thrillery hltat jeden za druhým, jenom počkej! :D Na Utajovaný projev se taky chystám, ale spíš později, teď má přednost Hra o trůny a vyhlížení šestého dílu a šesté série :D
Jsem ostuda, ale film jsem ještě neviděla. Mám ho stažený anglicky s titulkami, dabing nebudu pokoušet, oni to vždycky zpackají :D Ale tenhle víkend si ho pustím, slibuju!

2 Elis Elis | Web | 28. ledna 2016 v 12:17 | Reagovat

Pamatuji, že jsem jí loni přečetla asi během dvou dnů, velmi napínavá knížka, taktéž mohu jen doporučit. Film jsem sice neviděla, ale prý to už prostě není ono.

3 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 28. ledna 2016 v 16:57 | Reagovat

[1]: No jo, teď jen ještě najít nějaký vhodný pro mě. :D Nezáleží na tom, kolik mám knih na seznamu, thrillery se to tam opravdu nehemží. :D
Shodou okolností, já jsem měla Hru o trůny naplánovanou na jarní prázdniny, ale asi z toho nakonec bohužel nic nebude. :-? Je fakt k nevíře, že jsem ještě takový celosvětový bestseller nečetla! :D

[2]: Hold knihomolům se jen tak nějaký filmař nezavděčí. :-D

4 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 9:05 | Reagovat

V katalogu mě tato kniha taky zaujala, nakonec mám doma Skočný příliv,Třetí hlas a Dívku ve vlaku. Ale Dítě číslo 44 si chci rozhodně někdy přečíst, tvoje recenze mě dost navnadila! :)

5 Knihomolka Knihomolka | Web | 28. dubna 2016 v 19:19 | Reagovat

Tahke knížka mě doslova pronásleduje, a když to vypadá že už jí budu mít tak mi zase uteče :D Prostě nemám šanci se k ní dostat :/Dobrý článek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla."