Recenze: The Outsiders- Susan Eloise Hinton

9. března 2016 v 21:34 | Bookeaterka |  Knižní recenze
Po několika měsících váhání a nedostatku odvahy jsem se nakonec překonala a sáhla jsem pro změnu po knize kompletně v anglickém originále. A protože mám dojem, že jsem nemohla vybrat lépe, chtěla bych se s vámi podělit o své dojmy a případně popostrčit podobného strašpytle jako jsem byla já.

Autor: Susan Eloise Hinton
Rok vydání: 2007
První vydání: 1967
Počet stran: 218
Nakladatelství: Puffin Modern Classics
Vyprávění: Ich forma
Anotace: According to Ponyboy, there are two kinds of people in the world: greasers and socs. A soc (short for "social") has money, can get away with just about anything, and has an attitude longer than a limousine. A greaser, on the other hand, always lives on the outside and needs to watch his back. Ponyboy is a greaser, and he's always been proud of it, even willing to rumble against a gang of socs for the sake of his fellow greasers--until one terrible night when his friend Johnny kills a soc. The murder gets under Ponyboy's skin, causing his bifurcated world to crumble and teaching him that pain feels the same whether a soc or a greaser.



Na internetu je spousta článků plných vesměs totožných tipů na první čtení v originále a jak možná víte, doporučení jsou plná knih čistě romantických, kterým se já snažím vyhýbat v češtině, tedy představa, že bych louskáním něčeho podobného měla trávit dlouhé hodiny je pro mě naprosto úděsná. Každopádně se na mě štěstí usmálo a já objevila The Outsiders, americkou klasiku a, dovolím si citovat obálku, teenage rebel story. Ano, zní to trochu dětinsky, sama bych po ní v češtině nesáhla, ale v tomto případě jsem byla za trochu jednoduší jazyk a nespočet čistě hovorových výrazů neskutečně ráda. A upřímně i tu jednoduchost bych autorce jinak odpustila, když vezmu v úvahu, že začínala psát v pouhých patnácti…

Pokud si nepotrpíte na předlouhé popisové pasáže o ničem, tohle je kniha přímo pro vás. Udržela si totiž mou pozornost, přestože je v angličtině a musím říct, že s tím mívám problémy i v češtině. Děj je jedna velká akce, Ponyboy nemá chvíli klidu a věřte mi ani já jsem nemohla jen tak vypnout, dokud jsem se nedostala ke konci.

Co mě ale trochu mrzí je, že autorka zvolila dost nešťastnou metodu charakteristiky postav a to přímo dětinské popisy, kdy věnovala každé postavě jeden odstavec. Hlava mi to nebrala a nezapamatovala jsem si jména natož vzhled a cokoliv jiného, ale byla to snad jediná důležitá věc, která mi vadila. Bohužel této chyby se paní spisovatelka dopustila hned na začátku, což mě mírně rozhodilo a vážně jsem se ptala, do čeho jsem se to pustila. :D Jsem ráda, že jsem knihou nepraštila a těch pár stránek přetrpěla, stálo to za to a nerada bych se obrala o takový neobyčejný literární zážitek. Mé pocity byly ještě mnohonásobně zesílené faktem, že tomu rozumím. :D

Nebudu to zbytečně natahovat. Být vámi se opravdu ničeho nebojím, za případnou zkoušku nic nedáte. Existuje i film z roku raz dva 1983, ve kterém si střihla pidi roli i sama autorka (že já mám takové štěstí na zfilmované knihy… :D),ale upřímně, pokud přímo neholdujete starými snímky a vaše srdce se nerozplývá blahem při tónech písní Elvise Presleyho, ani se neobtěžujte… Každopádně film může být skvělým pomocníkem při čtení, drží se dost přesně knižní předlohy (alespoň tedy nesestříhaná verze).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myanmar Myanmar | Web | 12. března 2016 v 19:25 | Reagovat

Je super, žes měla hned napoprvé při výběru cizojazyčné knihy ke čtení šťastnou ruku! O tomhle dílku jsem slyšela, bohužel jsem se k němu ale nedostala. Třeba to někdy napravím, v nejbližší dobš to ale nejspíš nebude, vzhledem k tomu, jak se mi poličky prohýbají pod návalem knih co taky pořád odkládám :D Navíc mi žánr "boy teenage story" nic moc neříká, i když třeba Kdo chytá v žitě mě fakt nadchlo :)

2 Charlyn Charlyn | E-mail | Web | 18. března 2016 v 15:04 | Reagovat

Tahle knížka vypadá dost dobře. Mám pocit, že jsem jedním okem viděla filmovou verzi, když táta okupoval telku :D Já v angličtině moc nečtu, rozčiluje mě, když narazím na slovíčka, která neznám :-D Moje první kniha v angličtině byla od Dicka Francise, už nevím přesně jaká. V hodině angličtiny nám profesorka přinesla haldu anglických knížek a ať si každý jednu vybere a přečte. A já jako správný koňák jsem neváhala a vzala tu s koněm na obálce, aniž bych ji nějak blíž zkoumala :-D Moc si nepamatuju, o čem byla, ale vím, že se mi líbila, Francis píše skvěle :-)

3 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 24. března 2016 v 16:52 | Reagovat

[1]: Opravdu? Kdo chytá v žitě mě osobně zase zrovna nechytlo. Ale je pravda, že svůj nemalý podíl na tom měl český překlad, který mě nehorázně vytáčel, "to by mě umrtvilo" apod. :-D Jestli jsem si radši neměla počkat a pustit se nejprve do originálu.. :-D

[2]: Jsem na tom podobně, prostě mě zneklidňuje, když něčemu nerozumím a nejraději bych si hodila do slovníku každé slovíčko, které neznám a pro jistotu ještě polovinu těch mně známých, kdyby náhodou... :-D Ale to fakt nejde, takže zatím dávám přednost překladům, aby mi něco neuniklo... :-D
Po Francisovi se ale podívám v knihovně, ke koním to nemám tak daleko, tak třeba osloví i mě. :-)

4 L* L* | 9. dubna 2016 v 10:47 | Reagovat

Teď jsem u třetí kapitoly, musím se doslova nutit, abych jí otevřela. Postavy mi připadají naprosto nereálný a vůbec všechno mi v knížce zatím připadá strašně nucený. Jsem zklamaná, protože jsem toho o knížce slyšela tolik, ale mě naprosto nezaujala. :-( Ale ještě uvidíme :)

5 TomkoG TomkoG | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:27 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla."